ČlánkyMoje články a komentářeNovinkyZ médií

Za co bojují naši vojáci

V srpnu 2018 zabil sebevražedný atentátník v Afghánistánu tři české vojáky: Kamila Beneše, Martina Marcina a Patrika Štěpánka. Za co umírají v zahraničních misích naši vojáci? 

Rodiny vojáků spojila hrdost a smutek

Na české vojáky, kteří padli v Afghánistánu, jsem vzpomínal s jejich rodinami a s jejich kolegy z armády. Atmosféra, která provázela setkání na jejich počest, ve mně zanechala silný dojem. Zjistil jsem, že mezi rodinami padlých vojáků vzniklo silné pouto. Ve vzduchu byl cítit nejenom smutek po milovaném člověku, ale také hrdost. Pozůstalé rodiny spojuje vědomí, že jejich nejbližší položili život v zahraniční misi za naši svobodu a za naši zem. 

Žijeme přece v bezpečí

Mnoho z nás dnes nerozumí tomu, proč naši vojáci nasazují život daleko od domova. Proč bychom se měli účastnit zahraničních operací a řešit problémy, které jsme nevyvolali? Žijeme přece v bezpečném světě, v Evropě nám žádné velké nebezpečí nehrozí. 

Opak je pravdou, nebezpečí nám vždycky hrozilo a vždycky hrozit bude. Díky Evropské unii a Severoatlantické alianci už v Evropě nebojujeme mezi sebou a máme bezpečnostní záruky. Ale už blízko od hranic Evropské unie vidíme dlouhotrvající zamrzlé konflikty, které by se snadno mohly rozšířit až k nám. Zvláštní kapitolou jsou hybridní hrozby a nové formy války, kterým čelíme i v České republice. 

Boj o moc je neustálý a probíhá všude ve světě. Musíme si přiznat, že jako obyvatelé nejvyspělejších částí světa neseme odpovědnost za nestabilní teritoria. Regiony, které se vymykají kontrole vlastní samosprávy, ohrožují i nás. A vnější intervence je často jediný způsob, jak porazit zlo a pomoci lidem, kteří trpí. 

Boj za svobodu má své kořeny

Účast našich vojáků v zahraničních operacích není nic nového. Už za první světové války se zformovaly československé legie, které byly perfektně organizované a které si vysloužily velký věhlas. Legionáři bojovali ve jménu vlastního svědomí za stát, který dokonce ještě neexistoval. 

Druhá světová válka znamenala obrovské nasazení našich vojáků v boji proti nacismu. Českoslovenští vojáci bránili Francii a Anglii, bojovali na východní frontě i v severní Africe. 

Stejně jako tehdy odcházejí naši vojáci i dnes bojovat v souladu se svým svědomím za svobodu, za spravedlnost a vládu práva. Není to přitom práce jako každá jiná. Je to poslání. Je to příležitost, jak učinit svět lepším místem. Příležitost, která přináší nejvyšší rizika. 

Češi pomáhají budovat stát 

V zemích, které nejsou řádně spravovány, nemají lidé přístup ke vzdělání nebo ke zdravotní péči. Vzniká prostor pro korupci, pro terorismus, pro nelegální obchod s drogami nebo se zbraněmi.

Naši vojáci dnes odvádějí nejenom v Afghánistánu nenahraditelnou práci. Pomáhají odstranit chaos, bídu a strach a vybudovat právní stát, nezkorumpovanou policii a armádu. Poskytují svoje zkušenosti a svou ochranu tam, kde stát přestal fungovat vlivem válek, terorismu, boje o moc a o peníze. Podporují diplomatická jednání a mezinárodní finanční pomoc svou každodenní tvrdou prací. Zpět přivážejí cenné zkušenosti, které jsou pro armádu jednou z nejcennějších deviz. A často také otřesné zážitky, se kterými se musí vyrovnávat. 

Máme právo být hrdí na naše vojáky

Účast českých vojáků v konkrétních zahraničních misích vždy bude vzbuzovat otázky. S každým ztraceným životem přichází lítost, smutek a vztek, které diskuzi znovu a znovu oživují. 

Pořád bychom však měli mít na paměti, že naši vojáci jsou naši hrdinové. Nasazují život za udržení bezpečnosti i tady, uprostřed Evropy. V zahraničních misích bojují za ideály svobody, bezpečnosti, právního státu. A riskují při tom to nejcennější, svůj vlastní život. My všichni na ně můžeme být právem hrdí.

 

Článek byl publikován na blogu Aktuálně.cz: http://blog.aktualne.cz/blogy/pavel-fischer-.php?itemid=34544