Musíme reagovat na bezpečnostní krizi a nemarnit čas hloubáním o dějinách evropské integrace

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře. 

Když jsem poslouchal některé z těch argumentů, které tady před chvilkou zazněly, tak jsem si říkal: „Tohle snad není možné nechat bez komentáře.“

Když se podíváme na klinický obraz pacienta, kterým je Evropská unie, tak není dobrý. 

Na všech monitorech nám svítí červená varovná světýlka. Nemusíte být velký čtenář. Ale začíst se do hlavních tezí těch velikých zpráv analytických, které jsou uváděny i tomto dokumentu, musí stačit každému. Zpráva Mari Draghi nebo Enrico Letti mluví jasně. Když je čtete, tak si říkáte – no tak zaplať pánbůh, konečně to někdo vidí, někdo to pojmenoval! Co s tím budeme teďka dělat?

Dnes si tady lámeme hlavu nad věcmi, které bych označil za blbosti, nad věcmi, které nejsou důležité ve světle toho, co máme za úkol. Nefunguje jednotný trh v rámci Evropské unie. Vymahatelnost práva je bídná, prachbídná. To, co rozhodne jeden členský stát, neplatí vedle v sousedních zemích. Naše firmy – a mohly by vyprávět – mají velké problémy s tím se prosadit na trzích v Evropské unii. To znamená, prosazovat, aby pravidla platila pro všechny, pro malé i velké, pro bohaté i chudé, aby platila i na oligarchy, to vyžaduje silné instituce. Česká republika opakovaně říkala: „Odstraňujme bariéry na jednotném trhu. To je dlouhodobá priorita České republiky.“ Ale ty bariéry neodstraníme tím, že to tady slavnostně vyhlásíme. Na to potřebujete silné instituce, které mají autoritu v rámci Evropské unie. 

Jako země, která byla zaplavena montovnami, jsme snili o tom, že tady budeme mít také výzkum a vývoj. Ale konkurenceschopnost, kterou postavíme na výzkumu a vývoji, to také vyžaduje silné instituce nebo silné politiky. A jak jinak je chcete řídit pro celý velký evropský trh než centrálně? Tak se proberme! Jak chcete bojovat s monopoly, které mohou smrtelně zadusit demokracii a vládu práva nejenom v České republice, ale i v celé Evropské unie bez toho, že budete mít silné instituce, které dokážou vymoci pravidla i na těch nejbohatších? A nemluvím jen o problému oligarchů například v naší zemi. Mluvím i o problému těch největších operátorů na světových globálních trzích, kteří si s našimi daty dělají, co chtějí, prodávají je a zužitkovávají je v rozporu se základními pravidly dodržování lidské důstojnosti. Právě v tomto smyslu Evropská unie se umí ozvat. Přál bych, aby se dokázala ozvat ještě víc. 

Takže ta debata, kterou jsme tady před chvilkou viděli rozkvétat o tom, že to je nějak příliš centralizované, je mimo. Já bych doporučoval, abychom se podívali do těch zpráv o tom klinickém obrazu pacienta Evropské unie, abychom pochopili, že to není legrace. A že je v našem životním zájmu, abychom s tím něco udělali. 

No a pokud se v rámci tohoto nařízení slučují některé programy, já bych řekl zaplať pánbůh. My tady nejsme proto, abychom dělali archeology a mluvili o tom, co bylo v roce 2004. My jsme dneska v roce 2025, za našimi hranicemi zuří obrovská válka. A my na to prostě musíme reagovat i tím, že některé ty finanční nebo jiné nástroje, o kterých dneska tady jednáme, se zkrátka budou například slučovat, propojovat. Že už nebudou tak roztříštěné. 

Když jsme mluvili o tom klinickém obrazu pacienta Evropa nebo Evropská unie, tak jedním ze základních parametrů toho, že ten pacient nějak reaguje. V tom je projev života. Pacient reaguje na to, co se děje kolem něj. A nyní my: budeme reagovat na ty světové krize, o kterých tady dneska mluvíme? Bude to potom dobrá zpráva. A materiál, o kterém dneska tady mluvíme, kterým se propojují důležité nástroje pro výzkum, inovace, tak vlastně reaguje na to, že žijeme ve velmi nebezpečné době. 

Včera bylo pozdě, abychom na novou situaci reagovali. 

Já proto vítám zjednodušování podpory a sjednocování pravidel pro tyto přímo řízené programy. A říkám si, že toho stále ještě děláme málo. 

Až budete mít pocit, že přeháním, otevřete si zprávy Enrico Letti a Maria Draghiho. Jsou sice už z minulého roku, ale vůbec nezastaraly. Jejich varování s tím časem, jak ubíhá, jsou ještě mnohem vážnější. A my bychom na ně měli reagovat. To je totiž projevem života. Nebo životaschopného organismu, který se nebojí konkurence a zabojuje. Tak se konečně proberme. Děkuji.

(Provedeny jazykové úpravy. Stenozáznam je zde)