Nepotřebujeme nové instituce, ale řešit problémy našich dětí

Zákon o veřejném ochránci práv má rozšířit jeho kompetence a ustanovit nového představitele, kterému říkáme dětský ombudsman. Poslouchal jsem rozpravu a začal si klást otázku, jaké další ombudsmany tady za chvilku budeme mít. To je možná otázka na pana ministra. Máme-li dnes mít ombudsmana pro děti, tak možná příště budeme mít ombudsmana pro dospívající, potom pro ty, kteří jsou v krizi středního věku, potom pro seniory, možná pro ty, co jsou postižení nebo nezaměstnaní… Z toho si nedělám teď legraci. Mám za to, že tím, že začínáme tříštit instituci, která měla jakýsi všeobecný étos, vstupujeme do logiky, která se nezastaví. Jaký potom bude vztah mezi těmi institucemi a tím, co má vláda jako poradní orgány už dnes? Například má Radu vlády pro děti a mládež nebo Radu vlády pro postižené, pro menšiny. A mohl bych pokračovat. 

Je zcela na místě se zeptat vlády, a to je moje otázka na pana ministra, jaké další instituce vláda připravuje, abychom věděli, v jakých rozpočtových mezích se pohybujeme. Slyšeli jsme, že tady jsou ve hře 2 miliony nebo 70 milionů na dětského ombudsmana, a to už je docela rozdíl. Nás by zajímalo, jestli touto logikou kompartimentace nebo tříštění na jednotlivé podskupiny a množiny, podmnožiny, jestli touto logikou bude vláda pokračovat, protože to je věc, která se týká vůbec přístupu k lidem, k naší společnosti. A také je to otázka samozřejmě pravidel řádného hospodáře. 

Moje druhá poznámka je obecnější. Když se podíváme do Listiny základních práv a svobod, tedy jsme u toho, co je fundamentem našeho státu, v článku 32 čteme, že rodina je v podstatě pod ochranou státu. Konkrétně se tam praví, že rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. 

Mě by zajímalo, jak to prakticky bude probíhat, kde se tady bude hledat hranice mezi ochranou toho, co je v zákoně, respektive v ústavních dokumentech našeho státu, a tím, co bude vyrábět ten nový ombudsman? Jak slyšíme, bude mít právo se setkávat s dětmi bez rodičů, bez vědomí rodičů, to znamená, že bude vstupovat do toho nejcitlivějšího, kde, jak dobře víme, každý, možná, kdo je rodič nebo prarodič, nebo kdo má vystudovanou vývojovou psychologii nebo speciální pedagogiku a další, tak kde každý dobře ví, jak mimořádně složité situace lze  potkat a jak devastující může být necitlivý vstup nějaké vnější instituce.

Dnes už existují v naší zemi nevládní organizace, které údajně rozdávají letáky, na kterých je snad psáno, že budou řešit s dětmi a dospívajícími jejich problémy. Místo rodičů. Bez rodičů. 

Nicméně problém je právě v tom, že v těch nejtěsnějších vztazích stačí někdy málo, aby se věci začaly dařit, a naopak stačí málo, aby se zbořilo úplně i to, co tam ještě trochu fungovalo. Dobře víme, že i špatně fungující rodič a špatně fungující rodina je pro dítě lepší než žádná rodina. Kde budeme hledat ten nejlepší zájem dítěte? 

Mně se zdá, že tady jsme o tom dneska skoro nemluvili, a přitom to je velmi důležité. Ano, situace dětí v naší zemi je velmi vážná. Dnes jsme o tom měli možnost už mluvit s panem ministrem mládeže, školství a tělovýchovy. Ano, naše děti opravdu potřebují mimořádnou pozornost nejenom ze strany svých nejbližších, ale i našich institucí. Ano, OSPOD, tedy ti, kteří v terénu pracují právě s dětmi a s mládeží, potřebují pomoc nejenom metodickou, ale i finanční a rozpočtovou, aby mohly tu svoji práci dělat beze zbytku dobře. 

Ale hlásím, že po té dnešní rozpravě mám pocit, že pokud máme v listině napsáno, že rodičovství a rodina je pod ochranou zákona, tak tedy novou institucí, která bude do tohoto vstupovat, můžeme způsobit víc škody než užitku. Dnes jsem pozorně naslouchal a budu hlasovat proti, přestože právě děti potřebují pomoci. Nejsem totiž přesvědčen, že novou institucí jim pomůžeme. 

Děkuji za to, že jste mě vyslechli. Pokud ministr bude mít odpověď na to, jaké další instituce připravuje vláda, tak se těším, mě by to fakt zajímalo.

Jazykově upraveno. Stenozáznam je zde