Naše soukromí v záplavě nových technologií: jak regulovat elektrická auta nabitá senzory?

Dámy a pánové,

Úřad pro ochranu osobních údajů vznikl v roce 2000. To znamená, že brzy bude slavit výročí 25 let od založení. To je příležitost, abychom bilancovali a také srovnali ideu zakladatelů s praxí a s novými výzvami, které dnes vidíme kolem sebe.

Co se mezitím stalo? Vstoupili jsme kupříkladu do EU. Bylo zavedeno GDPR, které dnes znají už i děti ve školách. Průlom znamenaly technologie. Vidíme nejen cloudové služby, které v té době byly ještě v plenkách, ale umělou inteligenci, nejrůznější chytré hodinky a další, potvrzující miniaturizaci těch nejpokrokovějších technologií. A také vidíme, jak se za tu dobu prohloubila naše závislost na těchto technologiích, které jsou vyráběny mimo území EU.

Ano, mluvím o velmi silné závislosti na dodávkách z Čínské lidové republiky, kde skutečně úcta k soukromí tak, jak ji máme zakotvenou v našich zákonech nebo v naší ústavě, neexistuje. Je pro ně španělskou vesnicí. Tady bychom měli být na pozoru, protože takový vývojový inženýr v Číně se pramálo zabývá tím, co my máme v ústavě nebo co stojí v našich zákonech. Jeho spíše zajímá to, co má za úkol od strany a od vlády. A tam zní úkol jasně – v případě potřeby sbírat informace a předávat je čínskému státu bez ohledu na to, co máme u nás jako závazná pravidla odhlasováno a zakotveno ve stěžejních dokumentech.

A tady jsme u toho, co pan předseda před chvílí zmiňoval. Otázku bezpečnosti. Já bych k tomu dodal – nejen otázku bezpečnosti, ale i suverenity. Z prvotního étosu ochrany soukromí jednotlivce jsme se dnes ocitli v geopolitické situaci, kdy skutečně musíme dbát na to, abychom s výprodejem naší schopnosti o sobě rozhodovat – kdo by to nekoupil, když je to tak levné – náhodou nepřišli také o schopnost chránit naši suverenitu a také nepodlomili naši bezpečnost.

V prosinci minulého roku jsme všichni s napětím sledovali, jak se vyvíjí vyšetřování vraždy poblíž Prahy. Cesta podezřelého z vraždy vedla do Prahy na Filozofickou fakultu, kde podezřelý spáchal tu nejméně pravděpodobnou variantu toho, co vůbec policie promýšlela nebo co by se mohlo stát. Ano, mluvím o střelci z Filozofické fakulty.

Když jsme se nad tím, jak policie v tomto případu postupovala, zamýšleli právě s policisty a s vyšetřovateli, tak nás tam zaujala jedna věc. Kdyby bývala byla v centru Prahy umožněna technologie, která rozpozná obličej útočníka a dokáže ho identifikovat, tak možná policie mohla být ještě o 10 vteřin, možná 10 minut rychlejší v zásahu, než nakonec byla. To je otázka pro nás jako pro zákonodárce, jestli tak, jako dnes můžeme využívat ve vyšetřování odposlechů, a to za určitých zákonem velmi přísně stanovených podmínek, tedy je to soudce, kdo povoluje využití a nasazení odposlechů, tak bychom si měli položit otázku, zda vzhledem k této zkušenosti nejsme na prahu dalšího rozhodnutí, velmi podobného. Byl by to soudce, kdo například umožní, aby se v ojedinělých a odůvodněných případech využilo záznamu z kamerového systému, který existuje například na některých místech v Praze.

Jsme skutečně v době, která vyžaduje, abychom i ve světle naší zkušenosti, a to i té nedávné, přemýšleli a promýšleli, ve světle právního státu a respektu k základním svobodám , při respektování a ochraně soukromí jednotlivce, abychom se podívali na to, zda tady nejsou věci, které je potřeba také znovu promýšlet a novelizovat.

A pak je tady velmi důležitá věc technologická, která znamená skutečný průlom, a to jsou elektroauta.

Elektrovozy nabité technologiemi mají v sobě senzory, které hlídají například využití toho vozu, jeho teplotu, stav baterie, opotřebování nebo nabití, potřebu nabití toho celého systému, ale také které permanentně sledují okolí toho auta, například za jízdy pomáhají řidiči nejrůznějšími doporučeními. To, že ty elektrovozy jsou nabité technologiemi, o kterých se nám před 25 lety, když byl zakládán Úřad pro ochranu osobních údajů, ani nezdálo, o tom nemusíme dlouho diskutovat. To je dnes fakt.

Když jsme projednávali v parlamentu zákon o kybernetické obraně, mnoho desítek hodin strávili zákonodárci debatou nad tím, jestli se do toho zákona mají vůbec zmiňovat otázky senzorů a nastavení senzorů v naší internetové síti, aby nedošlo pro pána krále ke zneužití, resp. k tomu, že bychom přišli o pocit ochrany soukromí. Nakonec se senzory jako výraz do toho zákona nedostaly, takže jsme uchránili ten prostor svobod v naší zemi, a je to tak dobře. Ale s ohledem na ty bezpečnostní výzvy si musíme položit otázku, zda takové elektrické auto dnes není nabito tolika senzory, že bychom tomu měli věnovat pozornost právě z důvodu ochrany bezpečnosti a našeho soukromí. Toto je věc, které se musíme také věnovat.

Za určitých podmínek totiž takové auto můžete na dálku zastavit, dokonce ho lze nechat zhavarovat. Kdybychom takových vozů měli plno v našich ulicích, tak bychom mohli mluvit skutečně o hrozně paralýzy naší dopravy na dálku. Tady musíme skutečně hlídat, podle jakých zákonů se tyto technologie u nás budou řídit.

Proto jsem chtěl panu předsedovi Úřadu pro ochranu osobních údajů poděkovat za to, že se věnoval dnes bezpečnosti a že tolik času věnoval kamerám, protože, jak známo, v těch elektrických autech kamery také jsou, a jsou tam dokonce i skenovací technologie, které skenují například sítě v okolí toho automobilu, resp. jeho nejbližší i vzdálenější okolí.

Představte si situaci, že takový vůz přijede na vojenskou základnu, tam bude stát značka, že dál s takovým autem už nemůžete jet. Z bezpečnostních důvodů. V tomto světě dnes jsme, technologicky už jsme v něm dávno. Je potřeba, aby naše úřady měly dostatek autority, expertů a také jasné zadání od zákonodárců, jakým způsobem postupovat. Proto jsem chtěl panu předsedovi poděkovat za jeho výroční zprávu.

A k těm 25 letům od založení vašeho úřadu se mi zdá, že tady je tolik nových výzev, že bychom se tomu měli věnovat i my tady v Senátu, například seminářem, kulatým stolem nebo možná veřejným slyšením. Nemůžeme se tvářit, že zákony, které platily před 25 lety, budou stačit na technologické a bezpečnostní výzvy, kterým čelíme dnes.

Děkuji za tuto příležitost. Vám na úřadě přejeme, abyste se s těmi novými výzvami dokázali srovnat. A to, že si u toho uvědomujeme naši vlastní zodpovědnost, tedy zákonodárců, o tom není pochyb. Děkuji.