Ne znamená „ne“. K novele trestního řádu a nové definici skutkové podstaty znásilnění

Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové.

Jednáme o novele trestního zákoníku a také o „redefinici“ znásilnění, což je výraz, který pan ministr spravedlnosti dal sám do uvozovek. Oceňuji formulaci, kterou ve své úvodní zprávě sdělil, tzn. co se týká dětí do 12 let, tak na děti se prostě nesahá. Ta jasnost, se kterou do toho vstupuje jako zástupce exekutivy, jako ministr spravedlnosti České republiky, je velmi důležitá i pro veřejnou debatu, kterou musíme o těchto citlivých, intimních věcech vést.

Velmi oceňuji, že ne znamená „ne“, tak jak to pan ministr zformuloval a jak je to v zákoně ukotveno.

To, že ne bude znamenat ne, si vzaly do svých zákonných úprav v rámci trestního zákoníku státy jako  Německo nebo Rakousko. Ale některé se vydaly jinou  cestou, alternativní, které dokonce vyžadují explicitní souhlas, jako Švédsko, Irsko, Portugalsko, Španělsko, Dánsko, Finsko.

Všechny tyto novely jsou relativně nedávného data a pocházejí z posledních 10 let. Možná, že takovým předělem byl rok 2017, kdy se začalo hodně mluvit na veřejnosti pod dojmem té masívní kampaně #MeToo, jistě si na ní vzpomenete, to byl významný impuls pro řadu států, aby se o těchto věcech mluvilo i z hlediska novely trestního řádu.

Bude mě zajímat ale jiná země, než kterou jsem teď zmínil, a to je Kanada. V Kanadě totiž podobný zákon, který dnes schvalujeme, už mají nějakých 40 let. Když se podíváme do aplikační praxe a do toho, co nás dnes v té debatě také musí zajímat, jak s tím soudy pracují a kolik obětí se podařilo zachytit, tak musíme konstatovat, že procent obětí, které se skutečně dostanou k tomu, že jejich případ se šetří, dokonce dostane k soudu, je v Kanadě velmi nízký, nějakých 5 nebo 10 %. 

Proto mě bude zajímat, jak se ta novela, o které dnes mluvíme, a já ji považuji za velmi důležitou, proto ji také podpořím stejně, jako jsme ji  jednomyslně podpořili na našem výboru, když jsme o tom jednali, mě bude potom zajímat i ta evaluace, tedy jaký dopad mělo přijetí této normy a jestli se proměnil například počet těch obětí, které se odváží promluvit, resp. počet odsouzených trestných činů.

Velmi oceňuji veřejnou diskusi, kterou jsme o této věci mohli vést anebo ji sledovat. Než položím jednu otázku panu ministrovi, jenom zmíním tu velmi důležitou věc týkající se vzdělávání, a to nejenom soudců, ale i státních zástupců, nejenom jich, ale také vyšetřovatelů. 

Jak dobře víme, v některých krajích je málo policistů, a tak by mě zajímalo, jak se to poskládá, aby se zároveň v těchto věcech mohli vzdělávat, když mají podstav, v podstatě musí pořád sloužit. To byl také jeden z poznatků našeho výboru, když jsme jednali s ředitelem krajské policie ředitelství Policie ČR, tedy v kraji při jednom z našich pracovních výjezdů.

Ale vzdělávání se týká i dalších profesí: advokátů, zmocněnců a všech, kteří si potřebují uvědomit, že i z hlediska poznatků psychologie nebo viktimologie jsou to věci mimořádně živé, které se vyvíjejí, které je potřeba doplňovat i na základě nových zjištění a nových poznatků.

Tady je moje otázka na pana ministra. Všichni se shodneme asi na tom, že vzdělávat soudce je důležité. Ale požadavek na povinné vzdělávání soudců narazil na rozhodnutí Ústavního soudu před nějakými 20 lety. Bylo to formulováno v tom závěru Ústavního soudu a teď mě neberte, prosím, za slovo, jako prolomení nezávislosti soudce. To znamená, ta povinnost se vzdělávat se ze zákona o soudech a soudcích vyňala, bere se za samozřejmé, že se soudci mají vzdělávat, ale už to není povinné, už si vlastně mohou také tak trochu sami vybírat, do čeho se budou specializovat nebo na co se zaměří. Přitom často musí soudit i otázky nebo agendy, v nichž nutně nemají zálibu, a přitom z hlediska státu i veřejné moci je ve veřejném zájmu, aby se v nich vzdělávali. 

Jakou strategii má ministerstvo, aby i na základě desítek let praxe právě se vzděláváním soudců a s těžkostmi, které to přináší, jakým způsobem má ministerstvo promyšleno, aby se právě vzdělávání soudců dařilo povýšit na mnohem významnější prioritu, než je to dnes?

Děkuji.

Odkaz na přepis vystoupení (stenozáznam zde)

Odkaz na videozáznam (zde)