Ke kandidátům prezidenta republiky na soudce Ústavního soudu

Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, dámy a pánové,

chtěl jsem ocenit, že prezident republiky přišel do Senátu osobně představit dva kandidáty na ústavní soudce. Dovolte, abych krátce komentoval nebo se vyjádřil k těm dvěma osobnostem, které tady dnes máme povinnost vyslechnout, posoudit, a poté o nich hlasovat.

Když jsem se začetl do motivačního dopisu paní Lucie Dolanské Bányaiové, tak mě tam zaujala otázka, kde mluví o tom, že pochází z židovské rodiny a že by ráda se dívala na věci optikou práv menšin, protože vlastně svým původem k tomu má vlastní vztah. Já musím říci, že když jsem potom o tom přemýšlel, protože jsme se tomu včera věnovali na Ústavně-právním výboru, tak jsem si ale uvědomil, že to je kvalifikace, kterou musí mít každý kandidát do Ústavního soudu. Nejen ten, kdo se deklaruje, že přichází z nějaké menšiny.

Kdybychom to totiž přehlédli, a není to úplně detail, jak ukázal i vývoj rozpravy na ÚPV, kdybychom to přehlédli a chytili se tohoto argumentu, tak bychom vlastně mohli potlačit jeden z významných principů naší ústavnosti, která je postavena na principu občanském, nikoli například národnostním. Kdybychom brali menšiny jako základní východisko, tak bychom museli totiž přijít například k tomu, jak je skládaná rada vlády pro národnostní menšiny nebo jak jsou zastoupeny menšiny například ve vysílání veřejnoprávních médií apod. Zdá se mi tudíž, že otázka národnosti nebo sexuální orientace nebo náboženství nebo další musí ustoupit principu občanskému, nad kterým právě ústava a Ústavní soud mají bdít. Kdybychom ten princip potlačovali, tak bychom mohli možná také až pozdě přehlédnout, že rovnost před zákonem bez ohledu na to, jestli je někdo z většiny nebo z menšiny v dané chvíli, by mohla být vlastně potlačena. A právě oslabení dvou pilířů naší ústavnosti, rovnost před zákonem a občanský princip, jsou parametry, které se mi zdá, že je potřeba mimořádně dobře hlídat.

Když jsme o tom na Ústavně-právním výboru vedli rozpravu, tak se ukázalo, že tento argument nás dovedl až do poznámky, která tam padla a která byla úplně nepatřičná, protože někdo tam říkal: „Ale naše kandidátka pochází z židovské rodiny,“ a zopakoval vlastně ty důvody. Já musím říci, že mi nepřísluší zkoumat, kdo je z jaké rodiny. Když jsme si prošli režimem, kde se zkoumalo, kdo má jaký původ, jestli vhodný nebo nevhodný, kdo je z rodiny kulaka a tudíž bude trpět za svoje rodiče, nebo kdo má dělnický původ, a tím pádem může dostat bonus pro to, aby mohl jít studovat, tak se mi zdá, že bychom měli od sebe odsunout otázku rodiny a věnovat se skutečně principům Ústavy tak, jak jsou zakotveny v našem základním dokumentu.

Proto jsem chtěl ocenit kandidaturu pana profesora Zdeňka Kühna, se kterou přichází dnes pan prezident, a to je druhý bod mého vystoupení. Pane prezidente, děkujeme, je to totiž vynikající kandidát. Naplňuje totiž kontinuitu a přímý vztah se zakladateli české ústavnosti. Ta schopnost navázat na judikaturu prvního Ústavního soudu, jak to tady před chvilkou také předvedl, která stavěla základy naší novodobé státnosti, je velmi důležitá. Ta legendární první generace, jak to zmínil, Ústavního soudu pod vedením Zdeňka Kesslera, kde byla celá plejáda mimořádně důležitých autorit, na jejichž judikatuře se dnes staví, tak jestli se nepletu, tak právě profesor Zdeněk Kühn s některými z nich přímo spolupracoval.

A dnes to prokázal. Proto jsem chtěl ocenit tuto kandidaturu. Pro mě je totiž důležitá kontinuita českého Ústavního soudu. A tak, jako Zdeněk Kühn je připraven pro roli ústavního soudce, já jsem připraven ho s radostí podpořit.

Děkujeme, pane prezidente.