Příběh života doktorky Milady Horákové inspiruje dodnes

Projev Pavla Fischera na pietním shromáždění k uctění památky JUDr. Milady Horákové
Bazilika sv Petra a Pavla na Vyšehradě
26. června 2023

Vážený pane řediteli školy JUDr. Milady Horákové,
vážená paní místopředsedkyně Senátu, vážená paní senátorko,
vážení představitelé Klubu Milady Horákové,
vážení představitelé státní správy a samosprávy,
vážená rodino,

setkáváme se na staroslavném Vyšehradě, abychom uctili památku doktorky Milady Horákové. Číst příběh jejího života inspiruje, a to doslova pokaždé jinak. Když jsem se dnes začetl do jejího životopisu, zaujala mě tam dvě místa.

Její heroický čin a její neuvěřitelná činorodost – kolik toho zvládala! – umožnili její nejbližší, její rodina. Na prvním místě její manžel doktor Bohuslav Horák. To s spolu s ním byla doktorka Milada Horáková zatčena – německé gestapo si pro ně přišlo a odvedlo je společně. A pro ně si přišla po několika letech i komunistická StB. Tehdy se doktor Horák dokázal nepozorovaně vytratit, aby ji ještě stačil varovat, ale do její kanceláře doběhl pozdě. I proto se rozhodl skrývat a později utéci do zahraničí, aby se mohl postarat o jejich dceru. A tak nyní, kdy se také tolik diskutuje o rozdělení rolí v rodině, je pro nás příklad manželství Bohuslava a Milady Horákové příkladem k zamyšlení. Jejich společný zápal a veřejné aktivity totiž mluví za vše.

A druhý moment, na který bych rád upozornil, je následující. Je až s podivem, jak se život doktorky Milady Horákové odvíjel od zápasů proti nespravedlnosti. Bojovala proti oběma totalitám. Byla dokonce členkou petičního výboru Věrni zůstaneme, který působil za protektorátu u nás. Její obdivuhodná věrnost, kterou osvědčila, jen ukazuje, že ona zůstala věrná. A tak to heslo „Věrni zůstaneme“ není jen věta oznamovací, není to zvolání, ale pro nás to může být i otazník. A sice zda my, kdo žijeme ve svobodě, skutečně dokážeme obstát a zůstat věrni ve chvíli zkoušky.

Nejde jen o minulost. Ten zápas se týká i dnešní doby. Vždyť oběti komunistické totality jsou i dnes. Na Kubě je José Daniel Ferrero Caldez, muž dialogu, který rozhodně vystupuje proti násilí ve své zemi, už několik let ve vězení. Na samotce. V izolaci. V posledních měsících je dokonce oficiálně nezvěstný. A právě na něj a na jemu podobné nesmíme zapomínat. Na Kubě jsou jich desetitisíce. V Číně možná stovky tisíc. A je vlastně jedno, zda totalitní režim, který jim ubližuje, má ještě ve znaku pěticípou hvězdu nebo ne.

Věrni zůstaneme. To byl životní program doktorky Milady Horákové, jejíž památku si dnes připomínáme. Ta otázka je tu i pro nás. A záleží jen na nás, jak na ni odpovíme.