Francie je v krizi a neumí vést dialog. Zákaz kumulace funkcí tam vedl k pohromě, upozorňuje Fischer

Citace článku na webu Českého rozhlasu

Dialog mezi francouzskou vládou a odbory zatím k ničemu nevedl a spor o penzijní reformu se nedaří zažehnat. „Ta země je v krizi. V krizi nejsou její instituce, ale politický personál,“ uvádí bývalý velvyslanec ve Francii a nyní senátor Pavel Fischer v Interview Plus.

Ilustruje to na návštěvě britského krále Karla III., kterou musel prezident Emmanuel Macron zrušit kvůli obavám o bezpečnost. „Dřív to bylo Spojené království s brexitem, které bylo tak trochu nemocné. Dneska to je Francie, která pro nemoc, neschopnost přijmout hlavu státu, musí odkládat takový diplomatický majstrštyk,“ konstatuje.

Reforma posunuje věk pro odchod do důchodu o dva roky na 64 let a prodlužuje se i minimální doba spoření: „Když jako student s několika vysokými školami jdete do prvního zaměstnání až v 29 letech, tak do důchodu můžete až v 73 letech. A to není krátká doba, není to tak, že ten francouzský systém je nějak příliš komfortní,“ podotýká.

Problém vidí v neschopnosti vést dialog, a to na více úrovních. Zatímco v Senátu se podařilo najít konsenzus, přes dolní komoru vláda reformu protlačila bez hlasování.

„V Národním shromáždění je ten politický personál tak mizerné kvality, že se rozpadlo i to, co v minulosti fungovalo. Voliči rozdali karty tak, že zde poprvé není silná většina a musí se více vyjednávat. A toho současní politici nejsou schopni,“ dodává.

Demonstrace často provázejí násilnosti, stoupá počet zraněných, na ulicích hoří auta a kupí se v nich odpadky. „Násilnická rétorika v politice se přelévá do ulic. Je třeba vrátit autoritu státu a násilí se postavit, zároveň se ale zablokoval dialog s odboráři. Francouzská společnost neumí vést dialog,“ zdůrazňuje Fischer.

Pohroma z dobrého úmyslu

Ve Francii podle Fischera vidíme krizi vlády i opozice. Prezident Macron při vysvětlování reformy působí povýšeně a ukazuje se prý, že se toho ani během několika let v politice mnoho nenaučil. Více si také rozumí s finančníky a byznysmeny než s obyčejnými lidmi.

V opozici sílí hlasy Marine Le Penové nebo Jeana-Luca Mélenchona, který neuspěl v prezidentských volbách, ale s novým programem vystupuje proti establishmentu, přestože sám desítky let byl členem parlamentu, a zároveň se v 72 letech stal mluvčím mladých.

„Je proti kapitálu, proti nadnárodním firmám. Mluví srozumitelně. Chtěl například, aby Francie vystoupila z NATO. A tento člověk vlastně přilévá oleje do ohně, v těch ulicích i doslova, protože mladí, kteří nechodí k volbám, dneska volají po tom, aby se francouzský stát choval demokratičtěji,“ upozorňuje senátor.

Problém spatřuje i ve zvětšující se propasti mezi městy a venkovem, kde mají lidé daleko na poštu nebo do práce, protože firmy se přestěhovaly jinam. Roli může hrát i dlouhodobý tlak proti kumulaci funkcí u politiků, například aby starosta malé obce byl zároveň v parlamentu, protože to nemůže stíhat, zároveň tak ale docházelo k propojování lokální a centrální úrovně.

„Když se to zákonem zakázalo, tak jste vlastně s dobrým úmyslem způsobil pohromu, protože se parlamentní reprezentace odtrhla od toho humusu, ze kterého vyrůstá chuť Francie. To není země, kterou je možné unifikovat,“ poznamenává Fischer.