Jan Amos Komenský míří do Afriky

Publikováno Rubrika Moje články a komentáře

Zavřete oči a představte si třídu, kde to hučí jako v úle. Sto dvacet dětí okolo zdí, chybějí židle i stolky, tužky a sešity. Ty lépe vybavené mají tabulku a kousek křídy.

Přichází učitel, nastoluje železnou disciplínu a začne mechanicky opakovat: jedna a jedna jsou dvě, dvě a dvě jsou čtyři, čtyři a čtyři je osm… Děti papouškují básničku do omrzení. To cvičení dobře znají. Ještě jim nevysvětlili, že by mohly vedle na trhu využít čerstvě nabyté vědomosti, až půjdou domů. Ve škole totiž používají jazyk, který je jim cizí a který teprve objevují. Jejich mateřština je na hony vzdálená tomu, jak se mluví ve třídě.

„A hlavně pozor na inspektory, každou iniciativu zastaví dříve, než se vůbec podaří rozběhnout,“ doznívají mi v uších slova muže, který ve Středoafrické republice žil a ví, jak těžko se do chatrného systému místních škol prosadí každá změna.

Inspektor skutečně přišel. Požádal děti, aby na tabulku napsaly celé jeho jméno. Nebylo vůbec jednoduché. Přesto uspěla celá třída. Už chápete, co inspektora nadchlo? Zatímco běžně to zdejší děti zvládnou po čtyřech letech výuky, tady jim stačil necelý rok. I to je výsledek prvních krůčků programu SIRIRI Škola hrou v SAR ve školách.

Přijít s nápadem, který by pomohl venkovským školám v okolí karmelitánské misie v Bozoum, vyžadovalo něco snění a drzosti. Jan Amos Komenský v Africe? Stačilo trochu peněz, kus fortele českých pedagogů a otevřené srdce Afričanů. Ten nápad ožil všemi barvami a přináší první velké plody. Je to ale velké dobrodružství! Na tom dobrodružství máte podíl i vy. Díky za duchovní, odbornou i materiální podporu, s nimiž jste nás doprovázeli. I proto se v dnešním čísle dočtete, jak také může vypadat Škola hrou „po africku“.

Zdroj: Katolický týdeník