Ke stavbě jaderné elektrárny

Projev Pavla Fischera na 14. schůzi Senátu ve 13. funkčním období dne 21. července 2021 k Návrhu zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice a o změně zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, ve znění pozdějších předpisů (navrhovatel: ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček; senátní tisk 112)

Vážený pane předsedo, děkuji za slovo, pane vicepremiére, dámy a pánové,

dovolte mi, abych krátce reagoval na probíhající rozpravu, a nejprve abych reagoval na některá slova, která tady pronesl pan ministr Havlíček. Mám asi pět bodů.

Ten první je, mluvil jste o tom, že tady je široký politický konsensus a že se podařilo získat opozici pro tento zákon právě změnami, které máme dnes na stole. To je pravda, my vám za to děkujeme. A chceme to ocenit, protože to je důležitý výkon. A na těch podstatných věcech je přece samozřejmé, že musíme hledat shodu napříč politickým spektrem. Ale ono to bylo trošku jinak.

Přece od počátku někteří členové vlády, vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček a ministr zahraničí, upozorňovali na bezpečnostní rizika, která vaše ministerstvo nebralo na vědomí. A z tohoto pohledu je potřeba, abychom to zasadili do kontextu – že to nebyla opozice, ale že to byly bezpečnostní složky státu České republiky, které jsou placeny ze státního rozpočtu, kdo upozorňoval na tyto okolnosti. A vaše ministerstvo operovalo tak trochu ve vzduchoprázdnu.

To byla věc, která mě osobně nepřestávala udivovat. I proto mně dneska zazvonilo v uších, když jste pronesl, že po Vrběticích, rozumíme tedy po té explozi muničního skladu ve Vrběticích, kde byla tak výrazná ruská stopa, že ji nebylo ani možno přehlédnout, už nebylo možné s Ruskem dále počítat. Ale ono už to nebylo možné předtím. Možná, že by bylo bývalo stačilo, kdybyste pozorněji četl bezpečnostní zprávy, které varovaly před účastí tzv. rizikových účastníků.

My jsme ty zprávy zohledňovali v naší práci, i proto byl Senát pouze rezonančním prostorem těchto bezpečnostních obav. A opravdu opakuji, jsem rád, že jsme v tom našli společnou řeč. Ale v té rychlosti jste zaměnil opozici s bezpečnostními složkami státu. Bezpečnostní složky nejsou žádná politická opozice, ony mají za úkol chránit a prosazovat opatření ve prospěch národní bezpečnosti. A tady se každá opozice i koalice přece musí dříve či později shodnout.

Druhá věc, kterou jste nezmínil, ale která je také přece jen důležitá: původně se přece počítalo s tím, že většinu nákladů na tento projekt – máme na mysli výstavbu nového jaderného bloku v Dukovanech – ponese ČEZ a. s. V květnu 2020 např. Andrej Babiš jakožto premiér a předseda vlády říkal, že tady bude výrazná půjčka ze strany státu právě pro ČEZ. Ale o rok později, v březnu 2021, dělá obrat o 180 stupňů a prohlašuje, že to všechno bude plně financovat stát.

Já na to chci upozornit, protože to není maličkost. Když něco má původně platit akciová společnost, ale potom se do toho vkládá stát s prostředky daňových poplatníků, je to věc, která nás musí zajímat. Zavazuje totiž nejenom nás, ale i příští generace způsobem, který nemá v dějinách našeho hospodaření obdoby. A tady je potřeba reagovat na další věc, kterou jste řekl, a to je můj druhý bod. Možná už třetí bod, pardon.

Vy říkáte, že tento zákon není politický. Ale je. Tento zákon je navýsost politický právě proto, že dává do pohybu tak obrovské prostředky daňových poplatníků, tak obrovské prostředky ze státního rozpočtu. To je přece politikum jako hrom.

To znamená, že musíme připustit, že tento zákon, který vypadá tak technicky, má v sobě tak obrovskou nákladovou složku, že mluvíme o politice par excellence. A tady se nabízí otázka, kterou jste zatím nezodpověděl, kterou nezodpověděli ani vaši kolegové náměstci a spolupracovníci a kterou jsem vám tady chtěl položit. Kolik se vlastně dnes počítá miliard za likvidaci jednoho takového bloku? Protože jsme mluvili o tom, že se bude muset brzy počítat věk a stárnutí těch dosavadních sloužících. To jsou přece také peníze, které do toho musíme započítat. A já nechci být hnidopich účetní, který bude hlídat každou cifru. Ale pokud mluvíme pouze o penězích na stavbu, zmiňoval jste úložiště jaderného odpadu, to je také velmi důležitá položka, a zapomeneme na tu likvidaci, která musí také splňovat ty nejvyšší bezpečnostní záruky, tak v tom jednání o penězích daňových poplatníků skrýváme jednu významnou položku.

Mě by proto zajímalo, pane vicepremiére, jak u vás máte ty kalkulace nastaveny ne na výstavbu, to jsme probírali, ale na likvidaci takového bloku. Můžeme vzít některý z nich jako zcela modelový, jde nám pouze o představu o těch řádech. A dovolte mi ještě poslední dva body.

Paní kolegyně zpravodajka, senátorka Žáková zmiňovala, že bychom mohli promýšlet a přijmout doprovodné usnesení, které by apelovalo na rychlý postup a na účast českých dodavatelů. Tady já musím říct, že budu mít problém se s tou myšlenkou ztotožnit. Ne snad proto, že to je samo o sobě špatně. Ono to vlastně často zaznívalo i při projednávání ve výborech. Ale přesně z důvodu, který tady byl zmíněn mým předřečníkem, si musíme vlastně položit otázku, kdo to je český subdodavatel nebo dodavatel. Mám tady vypsán právě příklad bývalé Škody Jaderné strojírny a. s., která dnes patří k firmě OMZ, která je strojírenským podnikem Ruské federace, a to všechno patří Gazprom bance. To znamená, že to má adresu v Plzni, ale patří to ruské bance. Tady si musíme položit otázku, jak přesně budeme definovat účastníky, kteří jsou ještě bezpeční, a kteří nejsou. A protože tady máme úplně nové klubko problémů, které má řešení, ale má řešení především bezpečnostní, tak bych ho nerad dával do usnesení takto obecně. Tam zřejmě budeme muset promýšlet další opatření, abychom hlídali právě přístup do těchto strategických staveb, který by nevytvořil bezpečnostní riziko pro Českou republiku.

A nakonec kontrola parlamentu – a to je můj poslední bod. Já musím říct, že projednávání právě Dukovan a jejich dalších kroků při přípravě té stavby nás naučilo některým novým výrazům. Já jsem např. na jeden náš dopis, který jsme adresovali ministerstvu průmyslu a obchodu, dostal odpověď, že nám do toho nic nemůže být, protože informace, které žádáme, jsou citlivé. A protože by mohly ohrozit bonitu akcií akciové společnosti ČEZ. Jinými slovy, ptali jsme se na informace, jak bylo v dopisu zmíněno, které jsou citlivé a jsou „kurzotvorné“, takže na ně nedostaneme odpověď. A to je přesně téma, ke kterému mluvili i moji předřečníci a ke kterému se tady se vší vahou chci přihlásit. Není možné, abychom chvíli měli před sebou ČEZ, který to všechno zafinancuje, a pak jsme najednou před sebou měli stát.

Premiér Babiš učinil rozhodnutí, které udělal tak rychle, že jsme vlastně chvíli museli ověřovat, jestli to v březnu 2021 myslí vážně, že stát zaplatí takhle významnou stavbu. Ale úplně stejně ve chvíli, kdy jsme se ptali na ministerstvu průmyslu na některé důležité věci pro jednání našeho parlamentu, dostáváme odpověď – do toho vám nic není. Tohle je otázka ČEZ, ptáte se na citlivé věci, které jsou kurzotvorné. Tak kde se tedy máme ptát? Na lampárně někde na nádraží, kde nám poradí, kdy to je ČEZ, a. s., a kdy už to není ČEZ, kdy to je stát?

Když potom pozorně začneme číst smlouvu mezi ČEZ a státem, a tím jsme se tady také zabývali, zjistíme, že tam je celá řada opatření, kdy ČEZ se zavázal například zohlednit otázky bezpečnosti. Ale de facto jsme zjistili, že ty otázky národní bezpečnosti respektovat nemíní, protože to není „jeho problém“. A tady je vlastně jádro pudla. Proto jsou mi velmi blízké všechny návrhy, které jdou tímto směrem, takto obrovskou stavbu podřídit kontrole parlamentu. Nicméně z důvodů časových a bezpečnostních se tady nepřipojím k těm avizovaným pozměňovacím návrhům kolegy Wagenknechta a dalších senátorů. Ne proto, že by tuto logiku popíraly, naopak. Ale protože přicházejí ve chvíli, kdy cítím, že bychom měli respektovat kalendář a hledat způsob, jakým tu silnější kontrolu parlamentu prosadit.

Protože žijeme ve státě, který by neměl být pod kontrolou akciových společností nebo finančních korporací. Žijeme přeci ve státě, kde volení zástupci mají právo, a dokonce povinnost hlídat, aby se peníze daňových poplatníků, mobilizované v nebývalé historicky významné výši, nedostaly úplně mimo kontrolu jenom proto, že bychom se ptali na něco, co je citlivé, kurzotvorné nebo jinak, jinými slovy označené, „nevhodné našeho zájmu“. Ano, parlament a vláda mají kontrolovat tuto nesmírně významnou stavbu. Jsem rád, že tady máme konsensus o bezpečnosti, a jsem rád, že tady padly apely na silnější parlamentní kontrolu. To je totiž naše práce.