Zrušení autobusu H1 pro vozíčkáře: vystoupení Pavla Fischera na Zastupitelstvu HMP

„Vážený pane primátore,
vážení zastupitelé našeho hlavního města,
dámy a pánové,

obrátili se na mě jako na senátora zoufalí lidé se zdravotním postižením, kteří bydlí v Praze na Černém mostě a v jeho okolí.

Mají problém s tím, že město neřeší jejich starosti s dopravou. A já se k jejich názoru – také po návštěvě přímo na místě – bohužel musím připojit, i když mi to vůbec není příjemné.

V tomto domě a v okolí žijí desítky nemohoucích lidí a lidí se zdravotním postižením. Právě linkou H1 byli dlouhá léta spojeni s okolím a s centrem města. Autobus jim stavěl přímo u domu a linka byla přizpůsobena jejich potřebám.

Důsledkem toho, že jste tuto linku (nebo její část) zrušili, je zhoršení kvality života pro skoro stovku těch nejpotřebnějších.

Uvedu pět příkladů ze života:

1. Pro vozíčkáře i jinak handicapované je teď velmi obtížné se dostat od domu ke stanici metra, která je daleko do kopce. Připomínám, že jde často o lidi s těžkým postižením.

2. Všechny stanice metra stále ještě, píše se rok 2020, nejsou bez bariér. A ty, které jsou, mívají poruchy. Jen za pět měsíců jich vozíčkáři na výtazích a dalších zařízeních, jako jsou zvedací plošiny, napočítali 302.
Ve 182 případech byla pro ně stanice na různou dobu nepřístupná.

3. Zdaleka ne všechny stanice jsou vybaveny nájezdovými rampami. Nástup do vagónu se stává extrémně stresující zkušeností, protože vozíky jsou velké a těžké.

4. Cestování může být velmi nebezpečné, obzvlášť ve špičkách, kdy jsou vozy plné lidí. To platí také pro autobusy – chybí speciálního kotvení v podlaze, každý vozík musí mít čtyři kotvy a jeden samonavíjecí pás navíc. V případě mokré podlahy při dešti je invalidní vozík absolutně nekontrolovatelný.

5. To zdaleka není všechno. Stále narážíte na další nepředvídatelné komplikace. Například na překážky v cestě. Sám pan primátor si na Černém mostě nedávno vyzkoušel, jaké to je přepravovat se na vozíku, a osobně mi předevčírem říkal mi o tom, jak velkou a nečekanou komplikací pro něj byly obrubníky nebo kontejner, který někdo položil doprostřed chodníku. Je ale navíc zima a může se stát, že napadne sníh, což je pro vozíčkáře další nesnáz.

Něco o tom vím, pečovali jsme doma o syna s těžkým postižením.

A v této situaci hlavní město zrušilo část linky H1, která obsluhovala handicapované z Černého mostu. Bez ohledu na jejich život a potřeby.

Linka H1 přitom jezdila například na úřad, k lékaři, do opravny vozíků nebo na poštu. Pro mnohé z místních byla jedinou jistotou, že se i přes své postižení dostanou do civilizace. Díky předvídatelnosti a pravidelnému intervalu. Zrušením linky jste těmto lidem vzali spojení se světem.

Město argumentuje penězi a statistikou. V domě totiž nebydlí dostatek lidí, aby byla linka dostatečně vytížená a ekonomicky výhodná.

Jenže statistiky mluví zcela opačně, než jak je vykládáte. Čím častěji autobus H1 jezdil, tím víc handicapovaných, vozíčkářů a jejich doprovodu, ho využívalo. Vy jste to ale vyhodnotili přesně opačně. Autobus jste zrušili v daném úseku úplně.

Když jsem přišel mezi vozíčkáře, abych na vlastní oči viděl, jak spravujete město, bylo jich na místě hned čtyřicet, aby mi vysvětlili, v čem je problém.

Považuji zrušení linky za skandální, nesmyslný a asociální krok!

V úterý tento týden jsem se setkal s panem primátorem Hřibem a s panem náměstkem Scheinherrem. Bohužel jsem od nich nedostal žádnou informaci o tom, jak město problém v nejbližší době vyřeší.

Jak je možné, že týdny a měsíce po osobní návštěvě primátora není na stole žádné rozumné řešení? Už máte připravený materiál do rady, nebo řešení už připravila komise?

Zjistil jsem, že podle vedení města mají být alternativou přepravní služby, které si vozíčkář objedná čtrnáct dní předem a zvlášť za ně zaplatí.

To je pro mě naprosto nepřijatelné a skandální! Považuji to za necitelné přehlížení potřeb těch, kteří se často bojí ozvat, protože jsou závislí na vašem rozhodnutí.

Mluvil jsem s vozíčkářkou, která se po zrušení H1 v běžné lince zranila, když se s ní na kluzké podlaze převrátil vozík, přestože udělala všechno správně. Dodnes není zcela zdravá. Kolik takových ještě potřebujete, aby vám zvýšili statistiku tím, že musí jezdit k doktorovi?

Tam na místě jsou lidé, kteří teď raději nevycházejí, pokud to není nezbytně nutné. Dostat se do města je pro ně těžké. Upadají do izolace.

Vážení zastupitelé, apeluji na vás, abyste se zasadili za okamžité napravení situace. Věřím, že vedení tak krásného a civilizovaného města, jako je Praha, dokáže najít to nejlepší řešení, které místním pomůže. A není nic jednoduššího než se jich přímo zeptat. Někteří z nich jsou dnes také zde.

Přestaňte prosím argumentovat penězi. Peníze nejsou všechno – a při jejich rozdělování byste měli sloužit veřejnosti. Ve městě s rozpočtem ve výši 80 miliard, které se pyšní být jedním z nejhezčích a nejvyspělejších měst světa, určitě najdete dost peněz na to, abyste pomohli několika desítkám nebo stovkám lidí, kteří to nutně potřebují.

Tímto interpeluji pana náměstka Adama Scheinherra, aby sdělil, jak je daleko, a aby začal situaci bez odkladu řešit. A žádám, abych byl o dalším postupu písemně informován.

Děkuji za pozornost.“