Slovenský premiér Fico „řešil“ plyn s Putinem, přitom stačilo skočit do Prahy

KOMENTÁŘ / Řekněme, že jste premiérem země střední Evropy a potřebujete zajistit dodávky plynu. Co uděláte? No přece vyrazíte na předvánoční výlet do Moskvy za Vladimirem Putinem. Alespoň tak to vymyslel premiér Robert Fico. 

Jenže v tomhle představení něco nehraje. Státy EU se s Ukrajinou dohodly na pozastavení dodávek ruského plynu už dávno. Nešlo o překvapení, stačí si přečíst nóty ze schůzek, jichž se účastnilo i Slovensko. Zbavit se závislosti však vyžaduje vůli a to platí i o závislosti na laciném ruském plynu. Od 1. ledna 2025 se z Ruska plyn nedováží. Tak proč Fico na poslední chvíli ještě míří na východ, když řešení leží na západě? 

Zatímco Fico se ukazoval v záři reflektorů u Putina, zbytek Evropy naplnil zásobníky a pilně budoval LNG terminály. Polsko, Litva, Chorvatsko, Řecko, Itálie, Španělsko, Německo nebo Nizozemí – všude rostou kapacity pro dovoz zkapalněného plynu jak houby po dešti. I země bez přístupu k moři, jako Rakousko nebo Česká republika, si už vyjednaly podíly v nových zahraničních terminálech. 

Kdyby Fico skutečně chtěl řešit dodávky plynu, mohl skočit do Záhřebu, do Vídně, Varšavy nebo do Prahy. Tam by se dozvěděl, že plynu je dost, propojení funguje a v terminálech LNG je možné si vyjednat volné kapacity. Dokonce i ministr české vlády mu to oficiálně potvrdil. Stačilo se zeptat. 

Místo toho slovenský premiér „řešil“ s Putinem problém, který však už svoje řešení dávno má. Náhradní zdroje plynu se staly synonymem suverenity státu. Je to nejkratší cesta z nebezpečné pavučiny závislosti na dovozech z Ruska. Kdyby premiér Fico přestřihl pásku u nového terminálu LNG, mohl vnést do diskuse o roli Ruska více světla než tentokrát. Místo toho jako by se vracel do minulosti. 

Ficova cesta do Moskvy a zase zpátky působí jako z pohádek o hodném Rusku, které by rádo dodávalo plyn zmrzlým občanům v Evropě, a o zlé Ukrajině, kterou je třeba vytrestat, a to všemi způsoby. Jak trefně poznamenal slovenský prezident Peter Pellegrini, taková politika poškozuje zájmy NATO a EU. 

Nakonec při pohledu do budoucnosti nám nemůže uniknout, že druhé největší evropské zásoby plynu leží právě na Ukrajině. Až skončí ruská vojenská agrese a začne obnova Ukrajiny, bude mimořádně výhodné dovážet právě ukrajinský plyn.   

Až tu budeme zase počítat, kolik stojí dodávky plynu, nezapomínejme se nejprve zeptat u sousedů a u spojenců. Možná budeme překvapeni, že solidarita a bezpečnost v Evropě, do které Putin zavlekl mor války, má svůj hluboký smysl právě v energetice. Závislost na Rusku jen podlamuje naši imunitu a odolnost.

Text je zde