Rozhovor pro Novinky.cz

Jestli někdo okolo Tchaj-wanu provokuje, je to Čína

Rozhovory, Z médií|2.8.2022

Čínský prezident Si Ťin-pching pouští hrůzu, aby nabral u voličů body, protože naslibovaný ekonomický růst se mu nedaří. Tak hodnotí vyhrocené dění okolo Tchaj-wanu v rozhovoru pro Novinky předseda senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer (nezávislý).

Hovoříme spolu ve chvíli, kdy stále není jasné, zda předsedkyně americké sněmovny Nancy Pelosiová na Tchaj-wanu přistane, nebo ne. Nehrozí, že bude její cesta vnímána jako provokace?

Nancy Pelosiová nebude první, kdo navštěvuje Tchaj-wan. Dokonce šéf ze Sněmovny reprezentantů navštívil Tchaj-wan někdy koncem devadesátých let, tuším v roce 1997. Kongresmani tam vyrážejí pravidelně.

Spíš bych položil otázku, jestli ta provokace náhodou není na straně Čínské lidové republiky. To není zdaleka průlom. Nancy Pelosiová prostě jede do Indo-Pacifiku a tak jako její předchůdce před třiceti lety se rozhodla přistát na Tchaj-wanu. Ta provokace spíše přichází z Pekingu, a v tom je dokonce i náš problém.

A tou provokací Pekingu myslíte co? Vojenské posilování na pobřeží, vysílání stíhaček, ukazování svalů?

Ano. Já jsem se díval na ty manévry, které Čína dělá, a tam skutečně dochází k mobilizaci, a to všech druhů vojsk – ⁠pozemní síly, vzdušné i námořní. My si potřebujeme položit otázku, zda to není spíše sdělení, které Si Ťin-pching a jeho nejbližší potřebují dát domů, protože jeho politické postavení asi není úplně pevné.

On totiž nasliboval lidem ekonomický růst a to se nějak nedaří. Boj s covidem se nedaří a přitom on bojuje doslova o svoji politickou budoucnost. Nejradši by zůstal prezidentem až do konce svého života, i si podle toho už upravil ústavu.

Takže on hraje na tomhle tématu svoji vnitropolitickou budoucnost a dobře ví, že když bude pouštět hrůzu, tak že mu to zvýší body především u jeho lidí doma a případně u jeho oponentů, kteří by mohli mít nepříjemné otázky, že se Číně nedaří tak dobře, jak to komunisté slibovali.

Takže neočekáváte vyloženě nějaký vojenský střet?

Člověk nemůže nikdy nic vyloučit. Žijeme v době, kdy je Rada bezpečnosti doslova v troskách, protože ji rozbil jeden z členů, který tam má právo veta, a to je Rusko. Když se podíváme na to, kolikrát Rusko vetovalo v Radě bezpečnosti, a mohlo se jednat o Sýrii nebo teď o Ukrajinu, tak zjistíme, že už to jde do desítek případů a pokaždé jim věrně stála po boku Čína.

Čínská lidová republika přece podepsala s Ruskem pakt o partnerství. To je z 8. února letošního roku, tedy z doby, kdy se Rusko aktivně připravovalo na invazi do Ukrajiny.

A pokud si Rusko dovolilo obsadit Ukrajinu a útočit na ni v rozporu s mezinárodním právem, tak mám za to, že všichni na Tchaj-wanu musí přemýšlet o tom, co ještě znamenají mezinárodní normy v současné době, když OSN, která vznikla jako instituce, aby se už nikdy neopakovaly hrůzy druhé světové války, je v podstatě v troskách – a to zásluhou těch, kteří by měli garantovat její funkčnost.

Předminulý týden jsem o tom mluvil osobně s předsedou tchajwanského parlamentu, takže vím z přímých rozhovorů, že Tchajwanci velmi pozorně sledují dění na Ukrajině.

Zároveň na Ukrajině vidíme, že se i jinak neporazitelná armáda Ruska dostává do velkých potíží. A jak dobře víme, tak ta Čínská lidová osvobozenecká armáda měla s tou ruskou v minulosti často cvičení. Takže nejde o to, že by konflikt na Ukrajině byl něco, co na Tchaj-wanu vnímají jako něco vzdáleného. Právě naopak. Ale velmi stojí o to, abychom s nimi jako demokratické země udržovaly vysokou míru spolupráce a dialogu.

Z toho, co víme z veřejných zdrojů, tak americký prezident Joe Biden nebyl z nápadu navštívit v tuto chvíli Tchaj-wan dvakrát nadšený. Stejně tak armáda. Není to ze strany Pelosiové tak trochu natruc?

No, každý má svoji zodpovědnost. To ostatně platí také v České republice a viděli jsme, jaký bohatý názorový střet byl o tom, jestli mají senátoři jezdit na Tchaj-wan, nebo jestli tady máme přijímat tchajwanské návštěvy. Tam, kde fungují demokratické instituce – tedy protiváhy, které se vykrývají – je to úplně běžné.

A to, co jsme viděli v Americe, je přesně tohoto typu. Biden jakožto prezident vyslovil obavy, zda taková návštěva dává smysl. Slyšeli jsme představitele armády a nakonec jsme slyšeli i ministra zahraničí, který naznačil, že si o tom vláda sice něco myslí, ale parlament je suverén a neměla by se z toho dělat velká věda.

My jsme nedávno byli v americkém Kongresu a měli jsme tam tucet schůzek s vysoce postavenými členy Senátu a Sněmovny reprezentantů. A naprosto na prvním místě byl Tchaj-wan a Čína. To je globální téma, které pokud nebudeme řešit v parlamentech, tak ho budeme muset řešit na burzách nebo v generálních štábech armád. A to už bude pozdě.

Střet s Čínou a s její totalitní ideologií je tak zásadní, že dneska dobré vztahy s Tchaj-wanem mobilizují vůbec největší skupinu zákonodárců v celém Kongresu. V Kongresu má každý stát, každé téma svojí skupinu, takzvaný caucus. A ti, kteří se sdružují okolo Tchaj-wanu, jsou dneska suverénně nejpočetnější.

Tohle je téma, které není ani demokratické, ani republikánské. A je to hrozně důležitá věc i pro nás, protože za deset let by bylo pozdě.

Rubriky: Rozhovory, Z médií