Moje články a komentářeNovinkyZ médií

Nebezpečný plynovod

Německo je považováno za ekonomický motor Evropské unie. Jeho zaměření na mezinárodní obchod má své výhody, ale opakovaně staví všechny členské státy před otázku, kudy vede hranice mezi hodnotami, na nichž byla EU vystavěna, a kde začínají zájmy obchodu a byznysových skupin.

Projevilo se to v případě překotně uzavřené investiční smlouvy mezi EU a Čínou, kterou prosadilo německé předsednictví a která vyznívá ve prospěch zájmů největších firem a o níž jsem psal v lednu 2021. A projevuje se to nyní na strategické stavbě plynovodu Nord Stream 2 mezi Německem a Ruskem.

Nejde totiž „pouze” o to, že Německo chce rozvíjet obchodní vztahy se státem, ve kterém jsou popírána lidská práva, kde jsou političtí oponenti vládnoucí garniturou likvidováni (Alexej Navalnyj útok přežil, léčil se právě v Německu) a kde není možné spolehnout se na právo a nezávislou justici. Rusko totiž, narozdíl od Německa, nemá na prvním místě žebříčku svých zájmů obchodní vztahy. Před několika dny, 10. července 2021, zveřejnila ruská vláda novou národní bezpečnostní strategii. Text stojí za naši pozornost. Rusko už nestojí o spolupráci se západem, ale připravuje se na konfrontaci, a to doslova všemi prostředky. Dokončení obřího plynovodu by se mohlo stát silnou kartou v ruce Vladimira Putina. Oslabí Ukrajinu – její území ztratí význam, protože ruský plyn půjde oklikou. A posílí přímé vztahy s podnikateli v Berlíně. Čím více prostředků bude mít Vladimir Putin k ovlivňování dění v Evropě, tím lépe pro něj.

Připomínám, že je to stejný Putin, který byl u rozpoutání války v Gruzii v roce 2008 nebo obsazení suverénního státu Ukrajina v roce 2014. Okupace trvají dodnes. Stejný Putin dnes podporuje Lukašenkův režim v Bělorusku. Za Putinovy vlády byl Otráven Sergej Skripal nebo politický oponent Alexej Navalnyj. Boris Němcov, kritik Putinova režimu, byl zavražděn. V den Putinových narozenin byla zastřelena novinářka Anna Politkovská. A mohli bychom pokračovat. S tímto Vladimirem Putinem, na jehož zemi i na nejbližší spolupracovníky byly uvaleny sankce, máme rozvíjet obchodní vztahy jako by nic? Máme mu nyní důvěřovat, že nezneužije strategickou stavbu k nátlaku na státy EU? Máme posilovat závislost na ruském plynu, když se v Rusku šíří imperiální nálady o tom, že je třeba bojovat se západem? Není to trestuhodně naivní?

Odblokování stavby plynovodu možná udělalo radost velkým investorům a obchodním společnostem, ale zvýšilo napětí v Evropské unii. Prvním, vcelku nezaslouženým vítězstvím prezidenta Putina tak je, že se evropské státy nedovedou shodnout. Litva, Lotyšsko, Estonsko nebo Polsko mají své výhrady a obavy. Dohodu prosadil Berlín navzdory jejich výhradám. Ale to by bylo v rozporu s principy fiungování Evropské unie, kde právo silnějšího neplatí a kde i menší země mají slovo a dokonce hlasovací právo. Z hlediska evropských pravidel mají tyto země pocit, že tu nefunguje solidarita a že bezpečnostní obavy z rozpínavého Ruska Berlín přechází mávnutím ruky.

Česká republika je v poměrně výhodné pozici. Odebíráme dnes plyn přímo z Rotterdamu, kde se dá nakupovat za nejvýhodnější ceny. Volný trh zabezpečený podle evropských pravidel umožňuje, že používáme plyn z Nizozemí, z Norska nebo z Ruska. Jenomže Nord Stream 2 se jako bezpečnostní problém bude vracet, a to se týká i nás. Ostatně tento projekt komplikuje i transatlantické vztahy. Spojené státy americké na stavbu dříve uvalily přísné embargo, které se kancléřce Angele Merkelové s nástupem prezidenta Joe Bidena podařilo zrušit. Jakou kartu použije americký prezident Biden v přetahování s Ruskem nyní? Nebude to naopak v očích nepřátel Ameriky působit jako slabost amerického prezidenta?

Jenomže právě v den, kdy Angela Merkelová ve Spojených státech získala povolení pro plynovod Nord Stream 2, se v Lucemburku u Soudního dvora EU rozhodoval plynařský spor o plynovodu OPAL. Ten měří necelých 500 km a vede ze severu Německa nedaleko hranic s Polskem. Právě Polsko tento plynovod napadlo a soud mu dal za pravdu. A tak přestože plynovod OPAL má dostatečnou kapacitu, soudním výnosem bude smět být v zájmu zachování rovných podmínek využíván jenom ze 40 %. Nelze tudíž vyloučit, že o Nord Stream 2 ještě uslyšíme i v soudních sporech. K plynovodu se dosud nevyslovila ani Evropská komise, což může být ještě zajímavé. Stavba totiž popírá fungování EU jako celku. V rámci zemí EU je třeba, aby platila nejen hospodářská kritéria a výhodnost ceny pro spotřebitele a ochrana investorů, ale aby byla zohledněna také bezpečnost a vzájemná solidarita mezi státy.

Stavba plynovodu Nord Stream 2 nás staví před otázku, kde končí zájem byznysu a začíná bezpečnost občanů. Nápad na dokončení plynovodu proto může být jedna velká past. A neměli bychom do ní spadnout. I proto jsem s kolegy předsedy zahraničních výborů připravil prohlášení. Apelujeme na to, aby se o energetice jednalo mezi státy EU i NATO a abychom nezapomínali na země jako Ukrajina, které se hlásí ke stejným ideálům a stojí o posilování spolupráce s námi. Podepsali ho předsedové zahraničních výborů parlamentů Estonska, Litvy a Lotyšska, Irska, ČR a Polska, USA a Spojeného království a také Ukrajiny.

Společným prohlášením chceme pojmenovat problém. Další podrobná diskuze musí následovat. Rozhodně nejsem proti zájmům velkého a malého byznysu a svobodu podnikání beru jako jednu z podob svobody člověka. Ale jsem přesvědčen, že občané našich zemí by se neměli stát rukojmími ve hře, kterou parlament a vlády přestanou kontrolovat.

Text byl publikován na blogu Aktuálně.cz